Cíle
Landmannalaugar, Thorsmork, Skogar, Godaland, Asbyrgi, sopky, horké sopečné prameny, polární liška.
Automobilem, autobusem nebo stopovat?
Je několik možností jak cestování po Islandu absolvovat. Většina lidí si pronajme automobil, zpravidla velký 4x4 terénní automobil a většina těchto lidí navštěvuje přesně ta samá místa v tom samém pořadí. Navštíví všechno co jim poradil původce Lonely Planet. Obvyklý argument je to, že chtějí vidět co nejvíc věcí, za co nejkratší čas.
Tento způsob cestování nemám moc rád (přestože jsem tímto způsobem absolvoval Srí Lanku), protože uvidíte sice skoro všechno, ale nic si vlastně pořádně neužijete. Cestování trávíte sterilně z klimatizovaného vozu a nepoznáte zemi na vlastní kůži se všemi dobrodružstvími, lidmi a útrapami. V tomto způsobu cestování vidím chamtivost a lenost.
Pak jsou tu lidé, kteří cestu pojímají punkově a stopují. Ti mají při cestování obrovskou svobodu, rohodují se velmi intuitivně, ale někdy díky tomu ztratí obrovské množství času, což v případě Islandu zpravidla znamení i finanční výdaje. Můj způsob cestování se pohybuje někde mezi. Většinou vše poctivě naplánuji, vytvořím několik alternativ a pak na místě improvizuji dle situace. Obvykle se snažím využít veřejnou dopravu a když není zbytí, tak stopuji. Takto jsem se pohyboval dva týdny po Islandu.
Jak přežít v Reykjavíku
Když přijedete do Reykjavíku, tak bude pravděpodobně pršet. Prší tam skoro pořád, tak se na to připravte. Když na to budete připraveni psychicky, nezkazí vám to náladu. Mezinárodní letiště je v Keflavíku, což je hezkých pár kilometrů od hlavního města. Pokud nechcete použít drahé taxi, je tu pro vás pravidelné spojení mezi letištěm v Keflavíku a Reykjavíkem. Už si to nepamatuji přesně, ale autobus jezdí cca každých 30 minut.
Na začátku asi nemá smysl jezdit přímo do centra, ale spíš někam kde se můžete utábořit/ubytovat. Nejlepším a nejlevnějším místem je obrovský kemp uprostřed města, který se jmenuje Reykjavík Campsite. Je tam místo pro několik stovek stanů, kemp je přeplněn cestovateli, ale je to jediné místo kde si můžete postavit stan za rozumné peníze. Nebo můžete hned první den utratit v hostelu tolik peněz, jako u nás ve čtyřhvězdičkovém hotelu. Kemp má své vlastní informační centrum, kde získáte všechny potřebné informace a navíc všechny autobusové společnosti mají u kempu zastávku.
Takže do jakéhokoliv koutu Islandu se dostanete přímo z kempu. Je tam i velká kuchyně, takže nemusíte plýtvat s vlastním plynem a pokud přiletíte náhodou bez jídla (což vzhledem k cenám na Islandu velmi nedoporučuji), tak přímo v kuchyni je veliký regál narvaný jídlem, které tam nechávají všichni, kdo Island opouštějí. Takže hlady také neumřete. Asi 500 metrů od kempu jsou první obchody s jídlem a asi 1 km od kempu velký obchoďák. Až budete v centru a budete potřebovat na toaletu, tak navštivte nepřehlédnutelné konferenční centrum Harpa v přístavu – má mnoho pater a v každém jsou záchody zdarma.
Užitečné informační zdroje
Knihy
- Iceland – Lonely Planet Guide
- The Rough Guide to Iceland
- Pocket Rough Guide Reykjavík
- Iceland: Land of the Sagas
- V každém infocentru jsou k dostání zdarma průvodci ve formátu A6 pro každou oblast Islandu (asi 1-2 cm tlusté knížky)
Weby
Informační centra
- Turistické centrum v Reykjavíku – mapa (kde leží)
- Turistické centrum v Asbyrgi – mapa (kde leží)
- Turistické centrum v Mývatnu – mapa (kde leží)
Přesuny po Islandu
„Iceland on your own“ je motto největšího lokálního autobusového dopravce – Reykjavík Excursions. Autobusy této společnosti vás dopraví kamkoliv. Pořádají řadu okružních zájezdů, kdy vás autobus vyzvedne v kempu, udělá s vámi okruh po nejvýznamnějších turistických místech a zase vás přiveze nazpět.
Jeden takový okruh jsem vyzkoušel a upřímně… trochu jsem se nudil. Naopak velmi příjemné je to, že když se rozhodnete autobus využít k dopravě na nějaké vzdálenější místo, na kterém chcete začít svůj trek, tak daný autobus po cestě dělá zastávky na místech, která byste normálně minuli (významné vodopády, sopky, atd…), protože třeba nejsou úplně podél cesty.
Samostatnou kapitolou jsou obojživelné autobusy, které projedou takovým terénem, na které si ani Jeep netroufne. Jedním takovým jsme jeli z Mývatnu do Landmannalaugar přes Vysočinu. Byl to 28 let starý Mercedes, který koupila společnost Reykjavík Excursions i s řidičem důchodového věku. Byl to opravdu zážitek. Ten autobus byl jak tank.
Pro přesuny přímo v Reykjavíku využijete autobusy městské hromadné dopravy. Jízdenky si můžete koupit na centrální autobusové stanici Hlemmur, která se nachází kousek od hlavní nákupní třídy Laugavegur, a která vede od autobusového nádraží až do centra. Pokud nebudete mít jízdenky, můžete v autobuse platit v hotovosti mincemi (nevrací se, takže jich mějte dost). Autobus MHD je vlastně jediné místo na Islandu kde budete muset platit přímo penězi – všude jinde vám stačí platební karta.
Jak platit a jak ušetřit
Peníze jsou na Islandu přežitek, potřebujete je opravdu jen pro platbu v autobuse MHD. Byl jsem mile překvapen, že kartou se dalo zaplatit i v kempu uprostřed hor, kde nebyl ani mobilní signál.
Platební terminály jsou na Islandu úplně všude. Pokud nechcete zbytečně utrácet, tak mám pár rad: vezměte si vlastní jídlo, nebo ho nakupujte v supermarketech, spěte ve vlastním stanu v kempu (penziony, hotely i hostely jsou drahá záležitost), cestujte autobusem nebo stopem (půjčení auta vás vyjde dráž, než veškeré ostatní investice do této cesty dohromady). Ano, jednoduše řečeno – bude to nejdražší dovolená vašeho života.
Itinerář cesty na 14 dní
-
Přílet do Keflavíku (pravděpodobně navečer), transport do Reykjavíku
-
Návštěva centra města, infocentra na náměstí, přejezd autobusem do Akureyri (Akureyri campsite)
-
Transport Akureyri-Asbyrgi (infocentrum). Je lepší si transport objednat telefonicky dopředu. Z Akureyri totiž jede veliký autobus do nějaké vesnice na pobřeží (už si nevzpomenu na jméno) a do Asbyrgi už jel pouze minibus (který jede jen v případě dostatečné obsazenosti – alespoň 3 pasažéři). První část treku směrem na jih. Po cestě je v mapě zaznačen po pravé straně kemp, který byl však úplně opuštěný (k dispozici je voda a punkové toalety, jinak nic). Doporučuji ráno vyrazit brzy, protože kolem deváté hodiny přijíždí terénním autem strážce parku a začne vybírat poplatek za stanování.
-
Trek k vodopádu Dettifoss (je tam něco jako kemp, vlastně jen louka a velký barel s pitnou vodou). Dettifos má být, co se týká průtoku, druhý největší vodopád světa, ale mnohem krásnější je vodopád o cca 500 metrů dál Selfoss.
-
Transport autobusem Dettifoss – Mývatn. U jezera Mývatn jsou dva kempy, infocentrum, autobusová stanice a obchod – koupili jsme zde plynovou bombu. Udělali jsem si malý trek sopečnou krajinou (doporučuji mít síťky na hlavu proti komárům, jinak vás sežerou zaživa) a užili si koupel v horkých sopečných pramenech Mývatn Nature Baths.
-
Transport obojživelným autobusem do Landmannalaugar přes Vysočinu. V kempu můžete strávit několik dní a toulat okolo, je tam několik menších okruhů, při kterých nafotíte nádherné snímky duhových hor. V kempu je jen jeden malý obchod udělaný ze starého autobusu. Je zde jen základní nabídka, různé pochutiny a tak. Raději udělejte pořádný nákup ještě než sem přijedete.
-
Trek do Álftavatnu. Ve všech průvodcích je tato trasa označována jako dvoudenní, ale dá se bez problémů stihnout za jeden den. Kemp, který najdete na půli cesty, je na jednom z nejvyšších bodů, a když jsme tam přišli my, tak tam bylo hodně sněhu a nebylo tam co dělat – což pro stanování nebylo úplně komfortní. Álftavatn je velký kemp u nádherného jezera ve snové krajině (jako by byly kolem vás malé zelené sopky). Jen tam strašně foukal vítr a byla zima (nevím jestli je to tam tak pořád).
-
Trek do Emsturu – po cestě narazíte na několik legendárních brodů s ďábelsky studenou vodou, ale nic co by nešlo přejít nebo přežít. Zelená krajina se pozvolna změní na černou pouť a vy máte pocit, že jste Frodo směřující do Mordoru. Trek černou pouští se zdá být po chvíli nekonečný. V Emsturu je trochu boj o místa pro stany, takže čím dřív tam budete, tím líp. V průvodci Lonely Planet doporučují palačinky od jedné ze zaměstnankyň kempu – měli jsme štěstí, byl jsem tam když je zrovna nějaké dámy usmažily, takže jsem holky přemluvil, aby mi jednu daly.
-
Trek do Thorsmorku – V této oblasti je kempů několik, jsou od sebe vzdáleny cca 1 km. My byli v tom nejvíce vpravo (tuším, že se to tam jmenovalo Volcano Huts) a absolvovali sice předražený, ale jinak výborný raut. Můžete se fantasticky přecpat jehněčím masem. Místní zaměstnanci (nikdo z nich nebyl Islanďan) vám pomůžou ověřit a případně rezervovat místa v chatách, pokud se vydáte směrem do Skogaru.
-
Trek do Skogaru neboli Fimmvörðuháls trek, pře kterém se jde přes místo erupce sopky Eyjafjallajökull v roce 2010. A věřte nebo ne - země na dvou nově vzniklých kopcích byla ještě stále teplá. Z počátku jdete přes nádhernou pohádkovou oblast zvanou Godaland, která se postupně mění v kámen a sníh. Velmi pozoruhodná cesta. Dle mapy měly být po cestě dvě možnosti ubytování. Jedna chata, kvůli které se musí trochu sejít z cesty, byla obsazená a ta druhá je v mapách označena jako přístřešek. Když jsme tam došli, zjistili jsme, že je to plně funkční chata s dobrým vybavením. Byla plně obsazená, ale dalo se domluvit s chatařem, že můžeme stanovat vedle a za malý poplatek jsme mohli využít toalety a vybavenou kuchyňku. Tato „vrcholová“ část treku může být docela nebezpečná, protože v mlze (kterou jsme zažili), můžete velmi snadno zabloudit a někam spadnout. GPS nás naštěstí vedla neomylně. Výhled na Eyjafjallajökull vřele doporučuji.
-
Druhá část treku do Skogaru už vedla z kopce podél potoka. V průběhu této cesty vás čeká několik desítek fantastických vodopádů. Z počátku se u každého fotíte a později vám už přijde, že je to vlastně standard. Došli jsme tedy až do Skogaru, k velmi populárnímu vodopádu Skogafoss. Po týdnu relativní samoty jsme byli otřeseni stovkami turistu, kteří sem přijeli autobusy a s vodopádem se fotili. Byl zde malý kemp, spíš autokemp, ale působilo to tam jak na náměstí při demonstraci. Neměli jsme tak vůbec chuť na takovém místě zůstávat, tak jsme sedli na první autobus, který nás ještě ten večer dopravil do Reykjavík Campsite.
-
Atrakce. Zbývaly dva dny, které bylo potřeba vyplnit. Tak jsme absolvovali některé komerční turistické služby: autobusový výlet Golden circle, návštěvu lávových tunelů a prošli si opět centrum města.
-
Další den se vyrazilo do nitra vyhaslé sopky (Inside the Volcano), což je docela drahá zážitková aktivita, nicméně všechno nakonec přebilo mazlení se štěnětem polární lišky, které měli v kempu pod sopkou. Ještě jsme pak absolvovali nějaké nákupy a pak hurá domů.
Mapové podklady pro GPS zařízení a koordináty ke stažení
-
GPS souřadnice a mapy treků (na tomto treku jsem GPS souřadnice nenahrával, takže uveřejňuji odkazy na treky jiných cestovatelů, kteří absolvovali stejnou trasu).
