Gilotina má původ ve středověku
Gilotina se sice skutečně začala jako první používat ve Franci na konci osmnáctého století, avšak obdobný druh popravčího nástroje se využíval relativně běžně i v Německu, respektive v Itálii a Anglii už dávno předtím.
Na Britských ostrovech se ovšem tento mechanismus na rychlé stínání hlav jmenoval Halifax Gibbet a používal se již od třináctého století.
Na rozdíl od gilotiny však Halifax Gibbet příliš mnoho práce neměl. Podle odhadů pod jeho čepelí ukončilo svou pozemskou pouť necelých šest desítek lidí. Gilotina zvládla „odbavit“ mnohonásobně více jedinců i během několika dní.
Humánní poprava
Gilotina je pojmenována podle lékaře Josepha Ignace Guillotina. Ten paradoxně nebyl zrovna velkým zastáncem poprav.
Věděl, že jejich úplného zrušení nikdy nedosáhne, a tak se alespoň snažil u národního shromáždění prosadit humánní popravčí metodu, která bude jednoduchá a efektivní zároveň.
Tuto myšlenku se jal realizovat chirurg Antoine Louis, který v roce 1792 sestrojil vůbec první gilotinu, která měla na rozdíl od jiných obdobných popravčích nástrojů diagonální čepel.
roto se také nějakou dobu říkalo gilotině Louissette, nicméně to evidentně nemělo dlouhého trvání.
Extrémně výkonný stroj na zabíjení
Velké francouzská revoluce se nevedla zrovna v rukavičkách. Během několika málo let ukončilo ostří gilotiny život více než 17 tisícům lidí. Nepopravovali se však pouze obyčejní kmáni, ale také šlechta.
Gilotina nakonec stála i za smrtí krále Ludvíka XVI. a jeho ženy Marie Antoinetty.
Krvavý teror prostřednictvím gilotiny rozpoutal hlavně jeden muž – Maximilien Robespierre, vůdce Jakobínů. Ovšem i hlava tohoto revolucionáře nakonec byla sťata jeho oblíbeným popravčím nástrojem, a to konkrétně 28. července 1794.
Používala se ještě nedávno
Kdo by si však myslel, že se gilotina přestala používat s nástupem Napoleona a koncem Velké francouzské revoluce, nemohl by se mýlit víc.
Ve Francii zabíjela gilotina ještě v roce 1977. Posledním takto popraveným byl Hamid Djandoubi.