Kodex
Evropa a Japonsko jsou od sebe vzdáleny tisíce kilometrů. I proto se nikdy samurajové se středověkými rytíři nepotkali. Japonsko navíc dlouhá staletí fungovalo jako uzavřená společnost, která s okolním světem komunikovala jen velmi málo, případně vůbec.
Je tedy logické, že se samurajové řídili svým vlastním osobitým kodexem, který nebyl zvenčí nijak ovlivněn. Tento kodex se jmenuje Bushido neboli Cesta válečníka.
Bushido silně vychází z budhismu a konfucianismu, zatímco středověcí rytíři byli křesťané. Ovšem i když se tyto náboženské směry v mnoha ohledech odlišují, dají se přesto v tomto případě najít mezi oběma druhy válečníků i určité podobnosti. Jak samurajové, tak i rytíři například považovali za nejvyšší hodnoty loajalitu ke svému pánovi a čestné chování.
Zbroj
Samurajové podobně jako rytíři nosívali zbroj. V patnáctém století samurajové běžně využívali dva typy zbroje. Jeden se používal pro pěší jednotky, druhý pro bojovníky na koních.
V obou případech se jednalo o velmi sofistikovaná brnění, která se skládala z velké řady různých kovových či kožených fragmentů. Ty dohromady tvořily velmi efektivní zbroj hlavně proti bodným ranám, potažmo šípům.
Samurajové byli na rozdíl od rytířů také výborní lukostřelci. A toto museli výrobci brnění zohlednit. Proto byl běžný samuraj chráněný o něco méně než středověký rytíř, který nepotřeboval natahovat tětivu, a tudíž mohl mít pancíř na všech částech ruky. Samuraj však musel mít kvůli manipulaci s lukem ruce chráněné o něco méně.
Zbraně
Základní zbraní samurajů byla ikonická katana, avšak tento meč se nepoužíval po celou dobu éry samurajů. Před katanou hrál prim hlavně meč tachi. Ten se od katany lišil hlavně větším zakřivením. Jednalo se o zbraň, která byla nejefektivnější z koňského sedla. Součástí běžné výbavy samuraje byl navíc i luk a také kopí.
Středověcí rytíři toho používali pro zdolání svých nepřátel přeci jen více. Základem byl jednoruční meč, jenž byl obvykle podpořen také štítem. S tím se daly nejen vykrývat rány nepřátel, ale zároveň částečně i útočit. Běžně se však používaly i dlouhé obouruční varianty.
Bodné ani sečné zbraně však nebyly proti silně obrněným rytířům příliš efektivní. Pro ničení zbroje se tudíž využívaly i palcáty, které měly celou řadu forem. Všechny typy však sloužily k jedinému, a sice k likvidaci brnění, a tím pádem i protivníka.