Lov často začíná jeden nebo dva jedinci a ostatní jsou v okolí důmyslně schovaní. Lovná zvěř je hnána do končin, ve kterých na ni čekají další členové smečky, aby jí mohli skočit po krku.
Sociální pravidla platí pro každého
Smečka čítá jedince různého věku a je vedena alfa samcem, jehož družkou je alfa samice. Potomky mohou plodit jen tito dva jedinci. Jakékoliv porušení tohoto pravidla alfa samec tvrdě trestá. Štěňata vlci odchovávají společně a po odrostu se vlci vydávají vstříc novému životu.
Smečka může mít od 5 do 20 jedinců. Známý je i případ 50členné smečky. Výjimkou však nejsou ani osamělí jedinci, kteří se toulají krajinou. Někteří z nich se snaží začlenit do již fungující smečky, což se jim může podařit, druzí dávají přednost samotářskému životu.
Ve smečce vládnou přísná sociální pravidla, která alfa pár striktně vyžaduje po všech členech. Hierarchické postavení má svůj opodstatněný důvod a zajišťuje tak smečce bezpečí, potravu a pohodu.
Členové jsou označování od alfa přes beta až po omega členy. Každý z nich má za úkol něco jiného. Alfa samec zajišťuje úkoly a rodovou linii. Beta samci mají přidělenou ochranu smečky, právě proto jsou tito jedinci nejsilnější a v nejlepší kondici. Naproti tomu omega člen je takový otloukánek, ze kterého si ostatní dělají srandu.
Vlci v hierarchickém postavení mezi těmito jedinci mají na starost lov a starost o mláďata.
Komunikace je jasná a čitelná
Při bližším pozorování vlčí smečky je možné vidět jasný způsob dorozumívání mezi jejími členy. Ač je pes již značně domestikovaný, i on se dorozumívá podobně jako vlk.
Mezi tyto způsoby patří řeč těla, zvukové projevy a smysly. Postojem těla dokáže pes i vlk vyjádřit mnoho. Využívají k tomu celkový postoj těla, nasazení ocasu, postavení uší, pohled, tlamu i své zuby.
Močení je další projev komunikace, kterým alfa samec ohraničuje své území a všem tak dává jasně najevo, že toto území patří zrovna jemu.
Mezi další komunikační prostředek patří zvukové signály, kterými jsou kňučení, štěkání, vrčení a vytí. Zatímco štěkot upozorňuje na nebezpečí, kňučením pak samice svolává mladé a u submisivních jedinců slouží k vyjádření rezignace a podřízenosti. Vrčení je projev varování před útokem, který přijde, pokud jedinec nezanechá svého chování.
Naproti tomu vytí slouží jako komunikační prostředek na větší vzdálenost a smečku nejen sjednocuje, ale rovněž slouží jako prostředek ke svolávání smečky dohromady.