Sladké tajemství horké čokolády

Sladké tajemství horké čokolády

Když se řekne čokoláda, většinou si představíme tu klasickou, tabulkovou. Až do 19. století však tato pochoutka existovala pouze v podobě nápoje.

Přestože ji postupně nahrazovaly jiné formy, zůstává horká čokoláda populární dodnes.

Od rituálního nápoje k celosvětové oblibě

Historie horké čokolády je neuvěřitelně dlouhá. Pravděpodobně se začíná psát už 3000 let před naším letopočtem v oblasti Amazonie. Archeologové tam objevili keramické nádoby dokládající sběr kakaových bobů, které tamní obyvatelé dále využívali na přípravu speciálního nápoje. Kakao však tehdy míchali se studenou vodou, kukuřičnou moukou a kořením. Pili jej především vysoce postavení občané a sloužil také při náboženských obřadech.
 

Prvním Evropanem, který se s předchůdcem horké čokolády setkal, byl Kryštof Kolumbus. Nijak ho ale neuchvátil. Teprve další z mořeplavců Hernán Cortéz se postaral o oblibu tohoto nápoje. Přivezl jej do Španělska, kde se receptura začala proměňovat. Místo studené vody už se používala horká. Přirozená hořkost kakaa se vyvažovala přidáním cukru a vanilky. Čokoláda se stala velmi oblíbenou především na královském dvoře.
 

Ze Španělska se horká čokoláda rozšířila do Francie. Do Evropy však pronikala také díky Italům a jejich obchodním cestám. Vzhledem k vysoké ceně kakaových bobů, byla po dlouhou dobu luxusní záležitostí, kterou si mohla dopřávat pouze šlechta.
 

V první polovině 19. století dochází k výrobě kakaového prášku, o nějž se zasloužil holandský lékárník Conrad van Houten. Jeho objev umožnil výrobu čokolády v pevné formě. Díky industrializaci výroby se čokoláda postupně stala masovou záležitostí.

Dnešní výběr je opravdu široký

Dnes si můžeme horkou čokoládu dopřát na mnoho způsobů – levnou (a obvykle nepříliš kvalitní) zakoupíme v kávovém automatu, naopak dražší a často až luxusní si můžeme objednat v kavárnách nebo restauracích. Sladký nápoj si však můžeme připravit i doma – ať už se jedná o instantní variantu nebo o složitější recepturu.
 

Ta pravá čokoláda by ovšem měla mít vysoký obsah kakaa – bude tedy spíš hořčejší. Měla by být krásně jemná a hustá, takže nás nejen zahřeje ale i zasytí. Dá se samozřejmě připravit v mnoha různých variantách – liší se nejen podle obsahu kakaa, ale i podle surovin, které nám výsledný nápoj dochutí. Tak existuje třeba pálivá mexická verze s chilli papričkami, varianty ochucené ovocem (pomeranči, třešněmi, mandarinkami), varianty s oříšky, vanilkou či skořicí. Nechybí ani bílá čokoláda nebo čokoláda se zmrzlinou, která vás osvěží v horkém létě.

Štítky

Když peníze rostou na stromě…

Kakaovník pravý byl v dávné minulosti pro obyvatele Střední a Jižní Ameriky posvátným stromem. Jeho plody, kakaové boby, se využívaly nejen pro přípravu obřadního nápoje, ale také jako platidlo. Za třicet bobů jste si mohli koupit králíka, za tři boby rybu a za jeden bob rajče.

I tato specifická měna se údajně dala padělat – stačilo vyjmout cenný vnitřek bobu a nahradit ho třeba obyčejnou hlínou. V odlehlých oblastech Mexika se kakaové boby jako platidlo udržely až do 19. století.