Geniální dítě
Casanova poprvé spatřil světlo světa v roce 1725 v italských Benátkách. Toto město už tehdy bylo proslavené svými karnevaly a uvolněnou zábavou, což se zákonitě muselo na malém Casanovovi podepsat. Dle jeho pamětí právě zde přišel o věneček, a sice v jedenácti letech. Tehdy se evidentně dospívalo trochu rychleji než dnes.
I když ho po jeho prvním erotickém zážitku ženy doslova učarovaly, nevěnoval všechen svůj čas jen jejich svádění. Málo se to ví, ale Casanova byl mimo jiné i velmi dobrý student.
Na univerzitu se dostal ve dvanácti a po pěti letech ji zdárně dokončil. V sedmnácti se mohl pyšnit právním vzděláním, díky čemuž měl leckde dveře otevřené dokořán.
Jeho šarm ho dostal až do vězení
Casanova byl výřečný a zároveň okouzlující, a tak si získal přízeň nejen mnoha zámožných mužů, ale hlavně jejich žen. Nezaměřoval se však pouze na mladé krásky, často se dvořil i zralejším ženám. Důvod byl prozaický, vydělával si tak totiž na živobytí.
Dámy z vysokých kruhů rozhodně neměly hluboko do kapsy a rády se o své peníze, respektive peníze svých manželů, s Casanovou dělily.
Takovýto dobrodružný život měl samozřejmě svá úskalí a nejznámější světový svůdník tak často musel ze zámků a honosných vil utíkat postranními dveřmi či přes balkón.
Za své zhýralé chování se Casanova dokonce dostal i do vězeňské cely, kde nějakou dobu pobýval. Nakonec však pomocí kovového bodce, kterým dokázal vydlabat dostatečně velkou díru, aby jí byl schopen prolézt, nakonec utekl.
Tato zkušenost mu však příliš oči neotevřela a Casanova i nadále využíval svého šarmu ke zlepšení své životní úrovně. Mírné zklidnění přišlo až se stářím.
Práce u Valdštejna
Casanova se na podzim svého života přesunul do Čech, konkrétně na zámeček Duchcov, kde dostal za úkol dělat správce knihovny. Zprvu se mu do toho sice moc nechtělo, avšak nedostatek financí ho nakonec přiměl tuto práci přijmout.
Velkou zásluhu na tom však měla i osoba hraběte Valdštejna, pána Duchcova, se kterým si benátský svůdník notoval.
Hrabě sice měl Casanovu v oblibě, avšak jeho podřízení měli zcela opačný názor. Slovní potyčky a vzájemné naschvály byly na Duchcově na denním pořádku.
Největší potíže měl s místním správcem, který společně s jedním sluhou dokonce vystavili pokálený Casanovův portrét. Tento čin měl za následek přesun správce na jiný zámek.